před 9 hodinami | Petr Miler
Děsit by ho měla, dokud ale nebude schopen správně pojmenovat příčiny a následky, je to nejen k ničemu, ale snadno to může být i kontraproduktivní. Je téměř jisté, že Brusel nebo Berlín problémy VW či jiných automobilek zasypou „penězi těch druhých”. A ty vždy znovu dojdou.
Margaret Thatcher kdysi slavně řekla, že problémem socialismu je, že mu nakonec vždy dojdou peníze těch druhých. A zřízení, ve kterém aktuálně žijeme, si bez okolků můžeme dovolit označit za pokus o zavedení zeleného socialismu svého druhu. Jeho cíle jsou trochu jiné, než jaké jsme měli tu „čest” poznávat po asi 40 roků vedoucích k zhroucení někdejšího zřízení koncem 80. let minulého století, princip je ale stejný.
Místo toho, abychom nechávali moc nad zejména ekonomickým vývojem lidem, firmám a dalším subjektům otevřeného trhu, které více či méně pečlivě rozhodují o tom, jak naloží se svými prostředky směrem k maximálně efektivním řešením, ji stále více soustřeďujeme do rukou politbyr všeho druhu. Ta s nimi zachází primárně ideologicky, což je z podstaty neefektivní. Je to něco, co může do nějaké míry procházet, neboť efektivně fungující ekonomika nemusí být stoprocentně efektivní, aby byla dostatečně životaschopná. Proto také v principu stejné snahy EU po uplynulé dekády nepřinášely až tak zásadní potíže. Problém je, že s jídlem roste chuť.
EU si tak usurpuje stále více a více moci nad našimi životy, sahá do stále větších odvětví lidské činnosti a činí tak stále intenzivnějším způsobem. Když nařídíte papírová brčka, fungování společnosti to jistě neprospěje, ale svět se nezboří - na brčkách z plastu v naší společnosti nic velkého nestojí, od způsobu jejich využití až po průmysl, který za nimi stojí. Když se ale pokusíte nařídit elektrická auta, bavíme se o regulaci úplně jiného kalibru. A protože tohle je náš obor už po několik dekád, roky hlasitě varujeme před tím, že tady EU sahá příliš neohrabaně na příliš velké odvětví lidské činnosti. A to ať už optikou toho, co znamená fungující auto pro naše životy, tak optikou toho, co znamená automobilový průmysl pro celou ekonomiku.
Problémem je technická podstata elektrických aut, kterou EU zjevně nechápe. Limity současných baterií jsou tak ohromné, že v zásadě znemožňují udělat z bateriového vozu konkurenceschopný stroj ať už z ekonomického nebo uživatelského hlediska. Budou to prostě v jakkoli dohledné době moc drahá, moc rychle na ceně ztrácející a moc problematicky použitelná auta, aby mohla dosáhnout masivního rozšíření v celoevropském měřítku. Pokud tohle chcete změnit bez aktuálně nereálné technické inovace na pozadí, můžete to akorát nařizovat nebo dotovat. Obojí je ale přirozeně neefektivní a velmi drahé. Pokud s tím zajedete moc daleko, bude vás to jednak stát neúnosně mnoho. A jednak začnete devastovat průmyslové odvětví za tím stojící.
EU něco takového udělala nejednou, jak už ale padlo, jsou obory, kde si to prostě můžete dovolit - zničí to jednotlivce, ne masy. Automobilismus je něco docela jiného a Brusel stále nechápe, jak moc velké sousto si ukousl, a to ani ve stínu současných problémů Volkswagenu. Je nevyhnutelné, že celý pokus zakázat spalovací auta a nařídit ta elektrická bude zrušen, jak říká motorový papež, je jen otázkou, jak moc dlouhá a bolestivá cesta k tomu povede. Stále stejné nepochopení vrcholných činovníků EU nicméně ukazuje, že dlouhá a bolavá bude velmi.
Nejnověji to dokázal stále ještě úřadující komisař EU pro vnitřní trh Thierry Breton, jehož vyjádření pro Handelsblatt nepříjemně vrací vzpomínky na exhibici Milouše Jakeše na Červeném Hrádku v červenci 1989. Ukazuje totiž jeho neskutečné odtržení od reality, neschopnost rozeznat příčinu problému a pochopitelně i neschopnost sáhnout po účinném řešení. Upřímně? Bylo by to až k smíchu, nebýt to k pláči.
Bretona zjevně vyděsila kritická situace Volkswagenu, která ukazuje roky skrývané problémy celého průmyslu. Breton na jednu stranu realisticky říká, že situace v oboru „není růžová” a nemá smysl ji bagatelizovat. „Panuje velká nervozita,” řekl německým kolegům s tím, že patrná je nejen v Německu, ale i v Bruselu kvůli potížím v továrně Audi. To zní jako dobré východisko s ní něco udělat, k tomu se ale tento eurokomisař rozhodně nemá.
Už slova o tom, že je klíčové, aby se „podařilo sladit naše klimatické cíle s konkurenceschopností” jsou jako z Jakešova slovníku, neboť přesně to se nedaří a je to hlavní příčinou ekonomických problémů. Z jeho slov ale vyplývá ještě něco jiného, co zaskočí ještě víc. Jak trefně shrnuje ANP, Breton se domnívá, že krize je částečně způsobena tím, že se evropské automobilky nesnažily dost a nebyly schopny dostatečně přesvědčit zákazníky, aby přešli na elektrický pohon.
Tohle je nejlepší sumarizace absurdity celé situace. EU něco nařídí, něco, co není objektivně schůdné, co pomíjí technickou a ekonomickou realitu. Experti to roky říkají. Ono se to pak ukáže přesně tak neschůdným a EU řekne: Málo jste se snažili!? Probůh, kde ten člověk žije? Mojí babičce, která je stále mezi živými a čas od času ji navštěvuji, je 93 let. Těší se na svůj věk neobyčejnému zdraví a vitalitě, ale salto vzad už opravdu neskočí. Když jí řeknu: „Babi, za týden se naučíš skákat salto vzad!” co si o mě asi bude myslet? A co si budete myslet vy, až po týdnu řeknu, že se babička nesnažila dost, když to salto nedala?
Bretonův postoj je úplně to samé. Chce po někom něco objektivně nemožného a pak říká, že se dost nesnažil, když to nezvládl. Tohle opravdu není podstata problému, tou je ono nařizování nemožného. Z toho ale EU nesleví.
Ze svých absurdních vizí ostatně nejspíš nesleví ani VW, třebaže také on byl varován. Ostatně němečtí politici se nyní mohou přetrhnout, aby vymysleli způsob, aby zase podpořili elektromobily z peněz těch druhých a VW tím vyléčili. Šéfka Strany zelených Katharina Dröge ostatně hned přispěchala s dalším prohlášením, které by Jakeš dal s chutí za rámeček - nevěří, že zrušení faktického nařízení elektromobilů ze strany EU je řešením krize ve Wolfsburgu: „Pro samotný VW neexistuje absolutně žádná cesta zpět.” Ale existuje. A dokud se po ní nevydá, nic reálně nevyřeší...
Pikantní je, že německá vládní FDP má z věci rozum a situaci komentuje realisticky: „Důvodem této krize je absurdní evropská politika, která výrobcům automobilů klade do cesty nespočet překážek,” řekl k věci šéf poslanců FDP Christian Dürr. „Nejlepší způsob, jak může stát pomoci VW, je zajistit zrušení automobilových regulací. To vede k šílené byrokracii, ale neušetří to ani gram CO2,” uvedl dále.
Přesto jsme přesvědčeni, že „řešením” bude jen přesunutí peněz jiných směrem k VW, přímo či nepřímo, třebaže vysoce postavený německý vládní úředník citovaný Handelsblattem říká, že na stole v tuto chvíli není nic nového krom čerstvě zavedených daňových úlev pro kupce nejdražších elektroaut: „V tuto chvíli nemáme v plánu nic dalšího, co by Volkswagenu pomohlo.” Proč? Protože na to na Německo podle něj nemá peníze.
Přesto tušíme, že tentokrát se ještě nějaké najdou. Jak dlouho to ale bude trvat? Také tomuto socialismu peníze těch druhých nakonec dojdou a čím víc se nebudeme zdráhat dojít až na úplný konec pomyslné slepé ulice, tím víc to ve výsledku bude bolet. O záznamu Jakešova projevu na Červeném Hrádku se říká, že byl zlomový mj. proto, že lidem ukázal, že král je ve skutečnosti šašek. Když vidím aktuální a zdaleka ne první prohlášení pana Bretona v podobném duchu, musím se ptát: Kolik šaškáren budou muset tito lidé ještě předvést, aby lidé pochopili to samé?
Realitou problémů VW není to, že se s elektromobily snažil málo, snažil se s nimi moc. A ignoroval trh. Teď se mu to vrací jako bumerang. Cestou je jen udělat krok zpět, obáváme se ale, že to je to poslední, co se stane. Ať už ze strany VW, tak ze strany EU, jejíž činovníci s námi zjevně nesdílí skutečný svět. Foto: Volkswagen
Zdroje: Handelsblatt, ANP
Petr Miler
Všechny články na Autoforum.cz jsou komentáře vyjadřující stanovisko redakce či autora. Vyjma článků označených jako inzerce není obsah sponzorován ani jinak obdobně ovlivněn třetími stranami.
